"Hero" je dojemný příběh lásky mladých principů víry Chernysheva (Svetlana Ivanova) a poručíka Andrei Dolmatova (Dima Bilan). Jejich pocity budou mít spoustu testů: první světové války, dlouhé oddělení, nekonečné nepokoje. Ale pravá láska, jak víte, vyhrává všechno.
V rozhovoru s Popcornnews, Dima Bilan hovořil o svém hrdinu, potíže s množstvím a vzájemným vztahem hudby a filmů.
- Dima, co vás inspirovalo na střelbě ve velkém filmu?
- Chtěl jsem něco změnit v životě. Nainstalujte nový kurz, získejte nový význam, abyste byli v riziku. Cítit život novým způsobem a v naprostém chuti. A to se stalo. Ještě víc, než jsem očekával.
- Co vás dělal historický žánr?
- Setkal jsem se s přímým ředitelem a producentem mnohokrát, mluvili jsme dlouho, asi šest měsíců. Opravdu se mi líbilo tyto lidi, líbilo se mi tento příběh. Kromě toho, někde v podvědomí, seděl jsem si příběh mé vlastní rodiny: můj pradědeček sloužil v Nicholas II. To je naše rodinná pýcha. Ale plně jsem si to uvědomil již na sadě, na druhém nebo třetím dni. Ale konečně jsem pochopil, co jsem udělal v pořádku.
Možná, kdybych byl nabídnut nějaký jiný žánr, rovněž bych souhlasil. Věděl jsem však od samého počátku, že pokud se chci dostat do kontaktu s tímto světem, neměl bys začít s komedií a ne z obrazu Dima Bilan, skákání v tričku na jevišti.
- Můžete se snadno narodit na obrázku?
- O konečném výsledku mě nehodnotit. Ale na sadě jsem byl úplně v čase a v náladě. O něco víc, a já bych věřil, že jsem on [Andrei Dolmatov - cca. Ed.]. Vzpomínám si nějakým po natáčení další scéně jsem šel ven do ulice. Lidé tam sedí, pít čaj, večeři ... člověk by mohl pustit svůj vnitřní pocit za přestávku, ale nemohl jsem. A tady jsem celý odměnu, s talířem, změnou nějakého druhu kotle. Snaží se se mnou mluvit a kousám, protože mám scénář. A tak jsem chodil několik dní. Tato zkušenost byla pro mě velmi zajímavá.
- Co bylo nejtěžší na set?
- Po dvou týdnech bylo natáčení velmi obtížným obdobím. Veškerá tato podobnost a ve stejný den ... Normalizovaný harmonogram je pro mě kontraindikován. Zvykla jsem si na nepředvídatelný životní styl. A bylo těžké přestavěnit. Samozřejmě, že ne příliš pohodlné povětrnostní podmínky. Ale jsem se s tím všechno vyrovnal. Nastavení sady pro mě není nova. Vím, že takový fotoaparát, jak je kontaktovat, jak se na ně podívat. Ale chtěl jsem být na jedné vlně s profesionály, v čem nemohli být dány. Proto jsem často přišel střílet brzy a byl vždy náročný na sebe.
- Podařilo se vám chybět hudbu během doby fotografování?
- A já jsem neopustil hudbu. Dokonce jsem napsal ve svém volném čase. O víkendu se posadil a něco zaznamenal. A poslouchal hodně během natáčení. Docela tvrdá hudba. Když zastřelili ve Vilniusu, slyšel jsem Sube Skupinu, jejich píseň Supremacy. Moje role se zcela shodovala s textem a já jsem byl v úplném potěšení. Pak jsem dokonce dal tuto píseň Alexander Bon na "hlasu" - tolik z toho se třásl. Uvědomil jsem si, že v ní hodně skrývá. Takže všechno šlo do případu, jak vidíte. Všechno je propojeno.
